Založení holdingové struktury – zneužití práva

V kasační stížnosti se jednalo se o situaci, kdy daňový subjekt řešil změny ve složení společníků – fyzických osob, výši jejich podílů a s nimi spjatá rizika. Konkrétně daňový subjekt řešil situaci, jak umožnit vystoupení jednoho ze společníků (k jehož podílu se vázalo zajištění úvěru společnosti), vstup nového společníka, a vyrovnání obchodních podílů a rizik tak, aby v budoucnu byl zjednodušen vstup nových společníků do společnosti. 

Daňový subjekt se rozhodl pro založení holdingové struktury, tvořené mateřskou a dvěma dceřinými společnostmi. Varianta založení holdingu byla zvolena z důvodu, že se dlouhodobě nedařilo najít kupce podílů odcházejícího společníka, rovněž ostatní společníci nedisponovali dostatečnými finančními prostředky, aby mohli zmíněné podíly odkoupit (zároveň bylo prakticky nemožné, aby fyzické osoby získaly bankovní úvěr k realizaci takového cíle). Prostřednictvím holdingové struktury bylo možné shromáždit finanční prostředky na výplatu odcházejícího společníka, narovnat výši obchodních podílů a rizik a nastavit administrativně méně náročné podmínky pro dispozici s obchodními podíly. Daňový subjekt uváděl i další obecné výhody holdingové struktury. V rámci založení holdingové společnosti byla kromě držby a správy podílů plánována i expanze podnikání formou akvizice dalších společností.

Následně společníci prodali své obchodní podíly na zúčastněných společnostech do nově založené holdingové společnosti. Z důvodu nedostatečných finančních prostředků na úhradu kupní ceny obchodních podílů zaevidoval holding vůči zmíněným společníkům závazek. Poté bylo rozhodnuto o výplatě podílů na zisku z dceřiných společností do nově vzniklého holdingu. V případě výplaty podílů na zisku byly splněny formální požadavky pro jeho osvobození.

Výplatu podílů na zisku financovaly dceřiné společnosti převážně z prostředků bankovních úvěrů získaných na tento účel. Holding použil získané finanční prostředky na splátky pořízených obchodních podílů, tj. splátky závazku. Příjmy fyzických osob z prodeje obchodních podílů splnily časový test pro jejich osvobození.

Dle správce daně bylo primárním účelem popsaných transakcí získat nezdaněné finanční prostředky. Celou transakci posoudil jako skrytou výplatu podílů na zisku, která měla podléhat srážkové dani z příjmů fyzických osob. Správce daně shledal v postupu daňového subjektu naplnění skutkové podstaty zneužití práva, jelikož měl za to, že došlo k naplnění jak objektivního (rozpor s úmyslem zákonodárce, kdy osvobození ve vztahu matka-dcera má zamezit dvojímu zdanění příjmu, nicméně předpokládá zdanění u konečného příjemce), tak subjektivního testu (záměr získat daňovou výhodu umělým vytvořením podmínek pro její dosažení) zneužití práva. 

Dle NSS bylo sice dosaženo daňové výhody v rozporu s úmyslem zákonodárce, nicméně nebyl naplněn test subjektivity. Správní orgány nesprávně posoudily naplnění subjektivního testu a to, že získání daňové výhody bylo převládajícím důvodem založení holdingové struktury, všechny ostatní tvrzené a doložené důvody označily za marginální nebo od nich nepřiměřeně odhlédly. NSS se ztotožnil s námitkami daňového subjektu o nedostatečném prozkoumání ekonomických, finančních, právních a dalších obchodních hledisek, které daňový subjekt vedly k založení holdingové struktury. 

NSS uvedl, že správní orgány neunesly své důkazní břemeno a neprokázaly, že způsob a okolnosti financování výplaty podílů na zisku byly účelové a ekonomicky neopodstatněné. Rovněž nevyvrátily tvrzení daňového subjektu, že ostatní společníci neměli dostatek finančních prostředků na výplatu odcházejícího společníka a ani by na tento účel nezískali bankovní úvěr. Dále NSS konstatoval, že pokud je holding teprve budován a jeho činnosti rozvíjeny postupně, nemůže to být důvodem pro závěr o zneužití práva a účelovosti při jeho založení. Na podnikatele nelze klást požadavek, aby jeho podnikání bylo okamžitě úspěšné a propracované. Navíc ve sledovaném případě nebylo jediným důvodem pro založení holdingu jednotné účetnictví a zjednodušení administrativy. 

Pokud daňový subjekt uvedl celé zdůvodnění založení holdingu, je povinností správce daně prokázat, že daňová výhoda převyšovala a byla hlavním důvodem realizované transakce, tj., že důvody transakce byly ryze účelové a ekonomicky neopodstatněné.

Rozsudek 10 Afs 16-2023-78

Autorka: Eliška Stránská, manažerka daňového oddělení