Nový strašák plátců DPH - identifikace dodavatele a odběratele

V poslední době se jako houby po dešti objevují nová rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky (dále jen „NSS“) a Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“ a společně s NSS dále jen „Soudy“) týkající se uplatnění DPH v případě, není-li možné důkazními prostředky identifikovat skutečného dodavatele či odběratele. Možná se ptáte sami sebe, zda uvedené ve Vaší praxi vůbec nastává, neboť identifikovat dodavatele a odběratele přeci není problém. Avšak zejména v řetězových dodávkách zboží, a to nejen v těchto případech, uvedené problém bývá, a to velký.

Na straně nákupu zboží a služeb je povinností odběratele identifikovat konkrétního dodavatele a prokázat pro účely odpočtu DPH, že dodavatel naplňuje znaky osoby povinné k dani registrované k DPH jako plátce (dále jen „plátce DPH“), neboť uvedené je jedna z důležitých hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet. Dosavadní koncept dobré víry byl Soudy nahrazen striktní povinností odběratele prokázat, že dodavatel naplňuje znaky plátce DPH a to až na výjimečné případy, kdy je postavení dodavatele správci daně zřejmé ze skutkové situace. Není-li možné důkazními prostředky jednoznačně identifikovat faktického dodavatele, což je typické v řetězových dodávkách, je v praxi pro odběratele téměř nemožné prokázat, že dodavatelem je plátce DPH, což automaticky může vést ke ztrátě nároku na odpočet.

V případě přeshraničního dodání zboží (dodání zboží do jiného členského státu EU či vývoz zboží), je prokázání dodání zboží přímému odběrateli důležité pro prokázání oprávněnosti uplatnění osvobození od DPH. Dle NSS nestačí prokázat, že zboží bylo fyzicky dodáno do jiného členského státu EU (analogicky dodáno mimo EU), nýbrž musí být prokázáno, že bylo dodáno způsobem a v rozsahu deklarovaným na daňových dokladech.

Problematiku popsanou v předchozím odstavci lze ilustrovat na příkladu řetězové dodávky, kdy je zboží dopraveno od českého dodavatele ke konečnému zákazníkovi (odběrateli) avšak je fakturováno přes jednoho či více distributorů. NSS připouští, že z logistických důvodů může být zboží dopraveno přímo konečnému odběrateli odlišnému od smluvního odběratele, avšak faktické dodání zboží přímému odběrateli v jeho fakturovaném rozsahu a hodnotě musí být pro účely osvobození prokázáno. V praxi, a to byly i případy posuzované ze strany NSS, nemusí daňové doklady, dodací listy, předávací protokoly, CMR, nákladní listy či různá prohlášení spolehlivě identifikovat přímého odběratele, což vede ke ztrátě osvobození od DPH. Zůstaneme-li u našeho příkladu, ze všech dokumentů musí být patrné, že distributor alespoň na okamžik převzal právo nakládat se zbožím jako vlastník přímo od dodavatele, který s ohledem na pravidla pro přiřazování dopravy uplatňuje osvobození od DPH.

Nastavení vhodné smluvní dokumentace a oprávnění osob podepisovat tuto dokumentaci bývá v praxi mimořádně podceňované téma, jež často znemožňuje prokázat faktického odběratele nebo dodavatele. Možná právě proto se daňová správa na tuto oblast v poslední době zaměřuje a spory končí u Soudů.

S ohledem na výše uvedené velmi doporučujeme se s tématem identifikace dodavatelů a odběratelů ve světle poslední judikatury Soudů seznámit a nastavit Vaše interní procesy tak, abyste se vyhnuli rizikům neuznání nároků na odpočet či odepření osvobození od DPH u přeshraničních dodávek zboží, jež nevyhnutelně vede k dodatečnému doměření daně a penále.

Autor:

Petr Drahoš, Senior manažer daňového oddělení

Chcete se dozvědět víc?