Nepeněžité vklady do společnosti opět v centru zájmu (aplikace DPH u směnných obchodů)

V projednávaném případě společnost P. několikrát navýšila svůj kapitál tím, že nabyla vlastnictví k nemovitostem patřícím společnostem W. a B. Odměna za uvedené nepeněžité vklady odpovídala akciím, které společnost P. vydala. Dle uzavřených smluv byly akcie oceněné jejich emisní hodnotou s tím, že tato hodnota vycházela z ocenění vložených nemovitostí dle znaleckého posudku. Společnosti W. a B. následně vystavily daňové doklady společnosti P. která uplatnila odpočet. Správce daně společnosti P. nechtěl uznat nárok na odpočet v plné výši, neboť se domníval, že základ daně měl být stanoven na úrovni jmenovité hodnoty akcií.

Český zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) považuje nepeněžité vklady, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil odpočet, prostřednictvím zákonné fikce za dodání zboží za úplatu (vklad hmotného majetku) nebo poskytnutí služby za úplatu (vklad nehmotného majetku). Tento přístup je dlouhodobě předmětem diskuzí, neboť ZDPH nepeněžité vklady obecně považuje za bezúplatnou operaci, kdy „úplatnost“ je dané transakci přičtena fikcí. Již tento fakt je spojen s celou řadu výkladových pochybností například ohledně místa plnění, možnosti uplatnit osvobození od DPH při vkladu nemovitého majetku a v konečném důsledku i pochybností ohledně možnosti uplatňovat nároky na odpočet u nabyvatele vkladu. V této věci je Rozhodnutí mimořádně užitečné, neboť nepeněžitý vklad, za který v daném případě vkladateli náleží cenné papíry, SDEU bez jakýchkoliv pochybností považuje za úplatnou operaci. V takovém případě nemůže být pochyb, že obecná pravidla týkající se místa plnění či osvobození od DPH mají být aplikována.

V jiných oblastech DPH však Rozhodnutí otázky naopak spíše otevírá. SDEU posoudil projednávanou situaci jako směnný obchod, kde pozornost budí zejména způsob stanovení základu daně. V souladu s dohodami zúčastněných stran SDEU potvrdil vymezení základu daně na úrovni emisní hodnoty akcií, které vkladatel přijal jako úplatu a nikoliv, dle očekávání, na úrovni hodnoty plnění, kterého se vkladatel vzdal. Není pochyb, že Rozhodnutí bude v této věci předmětem rozsáhlých výkladových sporů.

V případě směnných obchodů je obecně základ daně založen na specifickém pravidlu, dle kterého to, co jako úplatu přijímám oceňuji tím, čeho se vzdávám. Hodnota zboží, kterého se vzdávám bude za určitých okolností vymezena jako hodnota nákladová. Ve specifických případech však uvedené pravidlo aplikováno není, např. je-li předmětem směny poskytnutí zboží se slevou (tj. nabídnutí slevy)za podmínky přijetí jiné služby. V těchto případech hledáme hodnotu alternativní peněžní platby, která by byla za normálních okolností poskytnuta za dané plnění. Klíčem je tedy v této specifické situaci odpověď na otázku, kolik by konkrétní příjemce zaplatil dodavateli za dané plnění, kdyby byla platba provedena v penězích.

Argumentace SDEU v Rozhodnutí je problematická, neboť SDEU nenavazuje na svá předchozí rozhodnutí zcela srozumitelným způsobem. V komentovaném Rozhodnutí SDEU zdůraznil dohodu společností, že protiplnění bude spočívat v přidělení akcií za emisní cenu v konkrétní výši, a ta tak dle SDEU musí být zohledněna. SDEU tedy v posuzované věci potvrdil, že hledaná subjektivní hodnota odpovídá peněžní hodnotě, kterou společnosti W. a B. přiznaly v dohodě akciím společnosti P. SDEU tedy neurčil základ daně na úrovni nemovitosti, která byla vkládána do základního kapitálu, nýbrž vycházel z hodnoty plnění přijatého jako úplata. 

Můžeme se tedy pouze domnívat, zda nám tímto vzniká nové pravidlo, a pokud ano, není zřejmé, kdy má být uplatněno. Je snad důležité, že předmětem vkladu nejsou pouze hmotné či nehmotné věci, ale i peněžní částky, tak jako tomu bylo v projednávaném případě.

Takové vysvětlení je nepravděpodobné, neboť SDEU potvrdil, že cenné papíry byly protiplněním výlučně za nemovitosti. Má tedy být aplikováno Rozhodnutí ve všech případech, kdy je plnění přijaté jako úplata smluvními stranami peněžně oceněno ve smluvních podmínkách? Odpověď na tuto otázku bude muset být objasněna.

Tento případ v každém případě opět potvrzuje skutečnost, že postup dle ZDPH bude velmi často vést k výsledku, který nemusí být v souladu s DPH směrnicí. Problematika nepeněžitých vkladů a obecně stanovení základu daně u směnného obchodu jsou velmi komplexní témata.

Nebudete-li si v konkrétním případě jisti, naši specialisté v oblasti DPH Vám v této věci rádi nabídnou asistenci.

Autor: Petr Drahoš, Senior manažer daňového oddělení