Co je dobré znát o stravném při pracovních cestách, 28.7.2015

Na čem výše stravného závisí?
Výše stravného závisí ve všech případech na délce trvání pracovní cesty. Sazby tuzemského stravného bývají pro každý rok stanoveny Ministerstvem práce a sociálních věcí. V roce 2015 došlo oproti roku minulému ke zvýšení stravného, proto zaměstnanci letos dostanou při pracovních cestách stravné vyšší než v roce 2014. Stravné se stanovuje za každý den pracovní cesty samostatně. Do doby pracovní cesty se započítává doba od nástupu na pracovní cestu ve sjednaném místě až do doby návratu na sjednané místo, zpravidla sídlo firmy. Zahrnuje tedy nejenom samotnou práci na místě, ale rovněž dopravu.

Ale stravné v podnikatelské sféře se liší od sazeb ve státní správě.
Ano, pro zaměstnance pracující pro zaměstnavatele z podnikatelské sféry je legislativou stanovena pouze minimální výše stravného. Zaměstnavatelé však mohou podle vlastního uvážení poskytovat i vyšší denní stravné, záleží pouze na jejich rozhodnutí. V letošním roce činí minimální stravné za každý kalendářní den pracovní cesty 69 korun pro pracovní cesty dlouhé 5 až 12 hodin, 104 koruny pro cesty trvající od 12 do 18 hodin a 163 korun, pokud pracovní cesta trvala déle než 18 hodin.

Jaké jsou sazby pro stravné ve veřejném sektoru?
Zaměstnanci pracující ve státním sektoru mají výši stravného odlišnou. V roce 2015 jim za každý kalendářní den pracovní cesty náleží stravné ve výši od 69 do 82 korun pro pracovní cesty dlouhé 5 až 12 hodin, 104 až 125 korun pro cesty v rozmezí od 12 do 18 hodin a 163 až 195 korun pro cesty trvající déle než 18 hodin. Pro tyto zaměstnance je tedy výše stravného stanovena rozpětím a zaměstnavatelé nemohou poskytnout stravné vyšší, než je horní limit. Není-li výše stravného stanovena odlišně před počátkem pracovní cesty, používá se vždy dolní sazba, tedy buď 69, 104 nebo 163 korun.

Jak je tomu se zdaněním stravného?
Zaměstnanec je povinen ve stanovené lhůtě, zpravidla do 10 dnů po ukončení pracovní cesty, není-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuto jinak, předložit zaměstnavateli všechny doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty. Náhrada cestovních výdajů vyplácená formou stravného je osvobozena od daně z příjmu fyzických osob a povinného pojistného do výše stanovené pro zaměstnance pracující ve veřejném sektoru, přičemž by se měly použít stanovené horní limity stravného. Pro zaměstnavatele je daňově uznatelným výdajem celá částka poskytnutého stravného, avšak z případné částky stravného nad maximální limit již zaměstnavatel standardně odvádí za zaměstnance povinné pojistné na sociální zabezpečení a zdravoní pojištění a stejně tak i zálohu na daň či daň z příjmů fyzických osob.

Můžete to vysvětlit na příkladu?
Tak například když zaměstnavatel v podnikatelské sféře poskytne za šest hodin pracovní cesty stravné ve výši 100 korun, je od daní osvobozena částka 82 korun (do výše stanovené pro zaměstnance ve veřejném sektoru), zbylých 18 korun již zdanění podléhá jako běžný zdanitelný příjem. Z tohoto příjmu se také povinně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, a to jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele.

Jak se stanoví stravné, když má zaměstnanec během cesty zajištěno bezplatné stravování?
Je-li zaměstnanci poskytnuto během pracovní cesty bezplatné stravování, tedy snídaně, oběd a večeře, pak mu přísluší stravné snížené až o 70 procent za každé takové jídlo pro pracovní cesty dlouhé 5 až 12 hodin, o 35 procent za každé takové jídlo při cestách trvajících 12 až 18 hodin nebo o 25 procent za každé takové jídlo při cestách delších než 18 hodin. I když je ovšem zaměstnanci celodenní bezplatné stravování (snídaně, oběd a večeře) poskytnuto, stejně musí v případě cest trvajících déle než 18 hodin v kalendářním dni obdržet za každý kalendářní den pracovní cesty minimální stravné ve výši 25 procent stravného.

Je toto krácení stravného povinné?
Krácení stravného je záležitostí zaměstnavatele a není povinné. I při poskytnutí bezplatného jídla nemusí zaměstnavatel stravné krátit, záleží na jeho rozhodnutí. V takovém případě však částka, o kterou stravné mělo být zkráceno, ale nebylo, představuje zdanitelný příjem zaměstnance se všemi důsledky.

Jaký má zaměstnanec nárok na stravné, jestliže odjede pracovně do zahraničí?
Při pracovní cestě do zahraničí se poskytuje stravné v cizí měně – v eurech, dolarech, švýcarských francích nebo britských librách. Základní denní sazba stravného je pro každý rok stanovena příslušnou vyhláškou Ministerstva financí, například v Německu, Rakousku, Francii a Itálii pro rok 2015 činí 45 eur (přibližně 1 216 korun), na Slovensku, v Polsku, Chorvatskku a Slovinsku pak 35 eur (přibližně 946 korun). V posledních letech se základní sazba stravného pro jednotlivé země příliš nemění. Kupříkladu při třídenní pracovní cestě v Německu činí stravné 135 eur (přibližně 3 650 korun). Zaměstnanec má nárok na základní sazbu zahraničního stravného, pokud v zahraničí stráví v daném kalendářním dni více než 18 hodin, při kratší zahraniční cestě se stravné krátí.

Světovým firemním trendem je ovšem optimalizování počtu zahraničních cest. Díky moderním technologiím je dnes totiž možné některé pracovní úkoly, které by dříve pracovní cestu vyžadovaly, řešit pomocí telekonferencí či videokonferencí.

Publikováno na serveru iDnes.cz, 28.7.2015.